Dílenské topidlo: v zimě neocenitelný pomocník

Autoservisy, dílny, garáže, ale třeba i stavby je třeba přes zimu vytápět. Hlavním důvodem samozřejmě bývá zvýšení pohodlí pracovního prostředí, zvláště v případě servisů ale hraje neméně důležitou roli fakt, že kupříkladu řada běžně používaných chemických přípravků se nemůže používat při nízkých teplotách.

Dílenská topidla, označovaná také jako ohřevy, teplomety či teplogenerátory, lze nejjednodušeji rozdělit podle používaného paliva a způsobu, jakým vzduch a okolí ohřívají. Nejčastější jsou plynové, naftové a elektrické varianty, které si přiblížíme níže. Čtvrtý druh představují takzvaná infračervená topidla, která však v dílenském prostředí příliš rozšířená nejsou.

Naftová topidla

Dílenská topidla na naftu či petrolej představují asi nejlevnější způsob, jak v chladných dnech pracovní prostředí vytopit. Princip těchto teplometů je velmi jednoduchý. Vestavěný ventilátor nasává okolní vzduch do topidla, uvnitř kterého je hořák. Ten spaluje směs paliva – nafty či petroleje (někdy označovaného jako kerosin) a vzduchu. Nasátý vzduch se průchodem přes hořák ohřeje a je ventilátorem dále hnán ven do prostoru. Pro snazší obsluhu bývají naftová topidla vybavena vlastní nádrží.

K největším kladům těchto přístrojů patří bezesporu levný provoz, zmíněný výše. Vytápění je navíc velmi účinné a rychlé. Zápor naopak představuje produkce velkého množství spalin, zápachu a spalování kyslíku z prostoru. Tento druh topidel je tedy možné používat jen ve větších a velmi dobře větraných prostorech, ve kterých nehrozí otrava či dokonce udušení. Vzhledem k tomu, že uvnitř naftových teplometů je otevřený oheň, nesmí se používat v provozech s rizikem výbuchu. Jistý limit představuje také nutnost dosahu elektrické sítě – ventilátor bývá poháněn elektřinou.

Plynová topidla

Teplomety na plyn pracují na velmi podobném principu jako naftové varianty. I zde je okolní vzduch nasáván dovnitř tělesa přístroje pomocí ventilátoru, ve kterém je ohříván pomocí plynového hořáku a vyfukován ven. Na první pohled největší rozdíl proti naftovým topením představuje absence nádrže – plyn bývá přiváděn hadicí z tlakových lahví, tzv. bomb. Plynová topidla tak sama o sobě bývají většinou lehčí a skladnější.

Hlavními výhodami tohoto druhu vytápění je, podobně jako výše, velká účinnost a také rychlost, s jakou se okolí ohřívá. Téměř totožné jsou i zápory – plynové teplomety spotřebovávají kyslík, produkují spaliny a pracují s otevřeným ohněm. Také ony tedy musí být používány ve velkých a dobře větraných prostorech, kde nehrozí nebezpečí výbuchu. I zde navíc bývá potřeba dosahu elektrické zásuvky kvůli ventilátoru.

Elektrická topidla

Třetím velmi rozšířeným druhem topidel pro servisy, dílny a podobné prostory, jsou přístroje elektrické. I tyto varianty jsou vybaveny ventilátorem, který nasává okolní vzduch dovnitř. Ohříván je však pomocí soustavy topných spirál, které nespotřebovávají žádný kyslík a neprodukují spaliny či zápach. Elektrické topidlo, často také uváděné jako přímotop, je tedy vhodné i do menších a uzavřených prostor. Nepracuje také s otevřeným ohněm, díky čemuž je jeho provoz v porovnání s plynovými či naftovými přístroji bezpečnější (stále je však třeba si dávat pozor na nechtěný rozstřik hořlavin na teplomet či dokonce dovnitř). V létě jej lze navíc využít i jako klasický větrák – u drtivě většiny modelů je ventilátor možné spustit samostatně bez rozžhavení spirály.

K výhodám proti výše zmiňovaným variantám patří rovněž i kompaktnější rozměry a nižší hmotnost, díky čemuž se přístroje snadněji přenáší.

Hlavní nevýhoda elektrických teplometů vyplývá přímo z jejich podstaty – ke svému provozu potřebují elektrickou síť. Zvláště výkonnější varianty jsou pak připojitelné jen na rozvodnou síť 380 / 400V, která se však nevyskytuje všude. Rovněž spotřeba elektřiny bývá proti ostatním spotřebičům vyšší.

Při plánování koupě dílenského topidla je tedy třeba vzít v úvahu víc věcí. Aby teplomet mohl sloužit efektivně, ekonomicky a bezpečně, je třeba ho vybírat velmi pečlivě a klady a zápory jednotlivých druhů porovnat. Nezanedbatelnou položkou je také cena - pro sporadické použití jistě nemá smysl kupovat pokročilý, ale drahý přístroj. Stejně tak není ale dobře šetřit na vybavení, které bude pracovat denně a třeba také v těžších podmínkách.